Magie

Jak bychom je vnímali, kdybychom měli to štěstí a zahlédli je? Jako paprsek hřejivého světla?  Nebo jako nádhernou průsvitnou bytost, stvořenou z pátého elementu - éteru? Či bychom spatřili nám poměrně důvěrně známou tvář někoho z blízkých, který je naším andělem? Od doby, kdy lidé začali své myšlenky a vzpomínky zaznamenávat písemně, objevilo se neskutečně mnoho studií, zabývajících se fenoménem andělů. Ty z nich, kteří jejich existenci připouštějí či dokonce své teze dotvrzují předkládáním důkazů, je dělí podle nejrůznějších kategorií. Asi nejzákladnější hledisko rozděluje anděly na dobré a zlé - tedy anděly Páně a "padlé" anděly. Teologické studie dělí anděly na rozvětvené hierarchie, esoterní nauky je člení podle živlů a nebo také podle způsobu, jakým člověku pomáhají (např. přírodní andělé, andělé inspirace či andělé lásky, kteří se dále rozdělují na strážné anděly, anděly léčení, zrození, smrti atd.).

Podle N. D. Walsche (autora slavné série knih Hovory s Bohem) máme zde na zemi dva druhy "pomocníků".  První jsou duše zemřelých. Znají nás z tohoto či minulých životů a milovali nás, proto nám teď pomáhají. Nejsou s námi pořád, ale kdykoliv je zavoláme nebo když cítí, že je potřebujeme, objeví se. Ten druhý typ pomocníků jsou andělé. Většinou jejich existenci nevnímáme. Mají větší moc než duše zemřelých, jsou Božím Duchem, který na sebe bere formu (ať už jakkoliv éterickou).